Jak jsme se našly

1. srpna 2004 ( je spodivem, že některá data si člověk pamatuje :o) ), když jsme doma všechno připravovali a balili s tím, že vyrazíme na týden na Šumavu na vypůjčenou chatičku, jsem se rozhodla že se mi doma nashromáždilo už dost vzorků granulí a nebude tedy od věci, když plnou krabici odvezu do děčínského útulku.

V útulku jsem mezi dveřmi vykládala se zaměstnanci a nijak jsem se nemínila dát zlákat, abych si útulek prošla. Nakonec mě zlomili, vešla jsem dovnitř, ale pro jistotu nahlas prohlásila, že žádného psa si brát nebudu.

Ale pak jsem ji uviděla ... prostě láska na první pohled. Vypustili ji, ale moc jsem z ní neviděla. Naprosto neuvěřitelnou rychlostí se kolem mě pohybovala bíločerná skvrna.

Domů jsem jela rozhodnutá. Ale přece jenom druhý den jsme měli jet na dovolenou a krom toho jsem po ukončení školy bydlela opět u rodičů (a hlavně táta byl zásadně proti) ... ale zas na druhou stranu za státnice jsem měla slíbeného jakéhokoliv psa si řeknu a co na tom že chci něco co ani není vidět protože se to pořád pohybuje :o) 

 Dostala jsem radu: Zvaž to, jestli to je tvoje touha po psovi nebo je to tento konkrétní jedinec ...

Nemýlila jsem se, byl to pes kterého už nikdy v životě nemusím potkat. A co na tom že ze všeho nejvíc se podobala vypasenému morčeti.

Milé morče jsme naložily a jelo s námi rovnou na dovolenou. Jen to jméno Alfa mi k ní nesedlo ... Říká se že pes si o jméno řekne sám. A řekla si ....

Do mého života vnesla slunce. Je to pes, do jehož srdce se vejdou všichni lidé světa...